Rozhovor pro MFF!

Zde je odkaz na rozhovor pro MFF! !!(a moc za něj díky…):

https://www.facebook.com/groups/946156360476173/

https://www.facebook.com/share/p/199Jkp6rJZ/

INTERVIEW #022 ✫ FUZZY2102 – RICHARD JAN MÜLLER
Poměrně nová kapela Fuzzy2102 vydala letos v únoru album s eponymním názvem a neustále sází jeden novej singl za druhým. Nejčerstvější věc se jmenuje „Padáme k sobě“ a jejím autorem a zároveň frontmanem kapely je Richard Jan Müller, kterej hrál třeba v legendárním Bratrstvu. O minulosti i současnosti je interview samo o sobě obsáhlý dostatečně, tak nebudu zdržovat.
Na otázky odpovídal: Richard Jan Müller
Rozhovor vedl: Bielski
Máš za sebou poměrně zajímavou minulost. Jakýma kapelama sis prošel?

✫ Moje hudební cesta byla vždycky trochu jako koláž – různé styly, různé energie, ale vždycky jsem se snažil o vlastní autorskou tvorbu, která je, myslím, i rozpoznatelná. Hrál jsem v mnoha kapelách ve východních Čechách už jako kluk – od punku přes post-rock až po melancholický pop. Zkoušel jsem věci jen sám – někdy až na hranici hluku, jindy naopak jemné, písničkářsky čisté formy. Ten průchod žánry mi pomohl pochopit, že nejde o styl, ale o výraz – a ten se pořád hledá.
Zásadní pro mě samozřejmě bylo kultovní Bratrstvo z Brna, kde jsem poznal skvělé umělce napříč žánry a tíhl k artovému pojetí hudby. Alba Bratrstva jsou i dnes originální a svým způsobem nenapodobitelná. Bylo to tehdy takové moravské „Manchester“ popu a rocku. Dnes už z těch brněnských tehdejších kapel v původní sestavě funguje aktivně hlavně Helmutova stříkačka, která byla vždy víc popovější oproti temnějšímu Bratrstvu – to tíhlo spíše ke kapelám jako Priessnitz, Toyen nebo The Ecstasy of Saint Theresa. Úžasná doba. Svoboda, kreativita, nezávislost.
Pak následovaly kapely Berlín a Park. To byla skvělá spolupráce s Alešem Čumou, se kterým jsme po konci Bratrstva pokračovali v hudební tvorbě.
Co nás tehdy obecně spojovalo, byla fascinace britským kytarovým indie rockem, popem – bylo to silné hudební hnutí, které mě ovlivnilo pravděpodobně celoživotně. Osmdesátá a devadesátá léta byla v mnohém inovativní a stylotvorná – jak ostatně vidíme i slyšíme dodnes.
Za důležitou spolupráci považuju i nahrávání debutového alba Petra Muka, kde jsem hrál všechny kytary a měl možnost podílet se na výsledném zvuku. Byla to pro mě skvělá profesionální zkušenost a možnost nahlédnout do studiové práce na nejvyšší úrovni tehdejší doby. Dodnes se z té debutové desky hraje hodně songů i v komerčních rádiích a zní to furt dobře. Mám ji od Petra nejraději.
Dlouhou dobu jsem pak měl indie-rockovou kapelu The Partisan v Pardubicích – s kluky (Braňo Štefanča a Honza Vystrčil) jsme si rozuměli a dlouho nás to bavilo. Fuzzy2102 byl původně jen můj autorský sólový projekt, ale písně se nějak najednou ujaly a začali jsme je hrát i živě s kluky z The Partisan. První písničky Fuzzy2102 byly ovlivněné nejen kytarami, ale i elektronikou a taneční hudbou (album Moonpop; 2015). Po covidu vznikla současná sestava s baskytaristou Radkem a bubeníkem Vojtou. Možná právě tahle moje neukotvenost mě nakonec přivedla k Fuzzy2102, kde jsem hudebně nejvíc sám sebou.
S kým teď hraješ? Můžeš představit své spoluhráče? A odkud se vzal název kapely – Fuzzy2102?
✫ V živé sestavě se mnou hraje několik skvělých hudebníků, kteří nejsou jen zkušení instrumentalisté, ale hlavně lidé, kteří do hudby dávají cit. Vojta Sedlák na bicí je od Opavy a je to muzikant s obrovským nadhledem na svůj věk. I proto hraje v řadě dalších projektů. Radek Chleboun je baskytarista a opravdový virtuos – dokáže zahrát prakticky cokoliv. Obrovsky spolehlivý a univerzální hráč.
Vystupuji i sám jako one-man show, ale když hrajeme jako kapela, má to větší sílu a syrovost. Používáme i samply, ale dá se to odehrát i bez nich.
Co se týče názvu – „fuzzy“ je nejen zkreslený kytarový zvuk, ale i stav mysli. Fuzzy logika (česky „mlhavá logika“) je pododvětví matematické logiky. Je to něco zastřeného, lehce mimo fokus – jako vzpomínka, která bolí i hřeje. A samozřejmě je to i odkaz na Hendrixův efekt z 60. let.
A „2102“? To je symbolický kód – souvisí s datem, které pro mě znamená začátek něčeho důležitého v osobním životě. Ne všechno musí být úplně rozkódováno.
Na jaký hudbě jsi vyrostl a co tě ovlivňuje dneska?
✫ 
První zásah byla kazeta The Cure. Pak přišel objev Johnnyho Marra a celé manchesterské melancholie – nejen The Smiths, ale i Talk Talk, Duran Duran, Tears for Fears, Stone Roses, Joy Division, New Order, David Sylvian, Cocteau Twins… Celá ta britská scéna 80. a 90. let byla pro mě zjevením. Poslouchal jsem všechno a všechno mě to bavilo. Miloval jsem i Radiohead, Interpol, Blur, Gorillaz, Cabaret Voltaire, a samozřejmě vše od Davida Bowieho, Beatles… Ale taky třeba soundtracky Ennia Morriconeho – ten důraz na prostor a napětí mezi tóny.
Dnes mě inspiruje všechno, co má vrstvy – elektronika, minimalismus, experimentální scéna. Ale vždycky se nakonec vracím ke kytarám. Ne kvůli žánru, ale kvůli pocitu.
Možná se mi to zdá, ale videa, co jsem viděl, se docela drží estetiky 90. let, jako by byla z britské klubové scény. Je to záměr?
✫ 
Rozhodně. Baví mě nedokonalost, šum, rušivé prvky. Nesnažíme se o dokonalý klip – spíš vizuální záznam atmosféry. Ta „britská“ estetika není stylizace, ale přirozený filtr, kterým na svět koukám. Kapela v šeru, žádné přehrávání, spíš soustředění. Vizuál, který nevnucuje, ale zve.
V únoru jste vydali desku, teď máte venku dva nový singly, z toho jeden zbrusu novej. Znamená to, že skládáte další věci? Jaký mají deska a singly ohlasy?
✫ 
Ano, nové věci neustále vznikají. Je to organický proces – někdy přijde riff, jindy jen nálada, co se musí dostat ven. Deska z února funguje jako momentka toho, kde jsme tehdy byli. Nové singly – hlavně „Padáme k sobě“ – ukazují určitý posun. Lidé na to reagují překvapivě silně. Píšou, že jim to něco otevřelo. To je ta největší zpětná vazba – když se někdo najde ve věci, která vznikla z tvého ticha.
Stále ale doufám, že přijdou i další pozvánky na koncerty nebo že se víc dostaneme do širšího rádiového prostoru. Je to trochu začarovaný kruh… u nás.
Co vás čeká v létě? Předpokládám festivaly – ale i když zpíváš česky, dokázal bych si vás představit v zahraničí. Rýsuje se něco takového?
✫ Léto je plné plánů – některé jsou potvrzené, jiné ještě ve fázi domlouvání. Festivaly, komorní koncerty, možná i pár nečekaných míst, kde se objevíme. Co se týče zahraničí – je to sen, ale i realita. Dnes hranice padají jinak. Čeština už není bariéra – spíš zvláštní ozvěna. Pokud je emoce silná, jazyk je až druhotný. Máme otevřené dveře třeba do Berlína nebo Bratislavy… uvidíme.
A ještě poslední otázka – kdo vás vydává? Já tam vždycky vidím „moon“, ale pokaždý trochu jinak – jak to teda je?
 „Moon“ je naše značka – Moonpop Records. Ve skutečnosti jde o částečně vlastní vydání ve spolupráci s dalšími firmami: Indies MG (alba Moonpop [2015], Moondust [2019]), Červený kůň (Moonfactory [2017]) a Musicraft (Všichni chtějí být šťastní [2022] a Fuzzy2102 [2025]).
Není to klasický label, ale spíš platforma pro tvorbu bez limitu. Nechceme se svazovat škatulkami – moon je nálada, prostor i svoboda.
#MFF#MusicForFriends#Fuzzy2102#RichadJanMuller#Bratrstvo

Podobné příspěvky ...